S myšlenkou vytvoření hygienického autobusu jsme přišli krátce po naší první misi v nově osvobozených oblastech. Tehdy jsme byli první zahraniční organizací, která vezla humanitární pomoc do nově osvobozeného Izjumu a okolí.

Situace v osvobozených oblastech se částečně liší místo od místa. Někde to jsou vesnice kompletně srovnané se zemí, jinde jsou vesnice plně zaminované. Jiná místa si zažila „jen“ okupaci.

Všechna místa však mají jedno společné. Nefunkční kritickou infrastrukturu, špínu a hlad. V takovýchto místech není jednoduché žít. Mnoho lidí své domovy nemůžou opustit. Většinově se jedná o starší lidi, kteří nemají kam jít a na území své vesnice a v jejím okolí prožili celý svůj život.

Přes den se snaží přežít, po nocích se modlí za své děti a známé, kteří válku nepřežili.

Samotná zkušenost s utrpením je nepřenosná. Můžeme zde psát knihy o tom co jsme viděli (a zažili), ale stále tu bídu a utrpení nedokážeme plně popsat.

Co ale můžeme, je pokusit se ono utrpení zmírnit a navodit lidem pocit jakéhosi normálu. Vyprat si po několika měsících oblečení, osprchovat se v teplé vodě a během toho si nabít telefon je pro nás normální věc. Pro lidi v postižených oblastech je to luxus, kterého se jim nedopřává.

Autobus samotný bude jezdit v osvobozených oblastech a v každé vesnici bude stát minimálně den, aby vyšlo msto pokud možno na všechny přeživší. Zároveň tím, že lidem umožníme vykonat základní hygienu a vyprat si oblečení, můžeme zvýšit standart v oblastech a tím pádem pomoci zastavit šíření infekčních nemocí.