Po více než měsíci od předání šestikolky mi zvoní telefon od kamaráda zdravotníka:
Ahoj, ta šestikolka co jste nám věnovali je dokonalá. Můžeme s ní evakuovat zraněné v rekordních časech z linie, a tím jim zvyšujeme šance na přežití. My ji občas používáme i když je potřeba dovézt na pozice jídlo, pití, zdravotní materiál. Je to prostě super stroj. Už to kolem nás padalo několikrát neuvěřitelně blízko, přežila i pár zásahů střepinami a přesto stále slouží. No řeknu ti, mít tam jiné vozidlo, určitě jsme o něj přišli a asi jsme byli všichni mrtví. Medici z druhého batalionu nám ji závidí. Bohužel nic takového nemají a stojí je to zbytečně životy. Nerad bych ztrácel další kamarády a tak mám prosbu na vás a vaše dárce. Je možné pořídit další stroje?
Odpověď je jasná – bohužel na ně v tuto chvíli nemáme. Cena stroje je vysoká, před odjezdem je nutné udělat spousta úprav a to také není zrovna zanedbatelná částka.
Než se rozloučíme, slibuji mu, že se pokusím udělat sbírku. Není první, kdo mě žádá o takový stroj. Nedávám mu moc nadějí, že se sbírka podaří naplnit do podzimu, kdy budou tyto stroje v rozbahněném terénu nenahraditelné. Jejich průchodnost je ohromná, což zvyšuje pod palbou šance na návrat. Medici jsou bohužel velice vyhledávaný cíl. Rusové si dobře uvědomují, že zabití mediků má veliký psychologický dopad na vojáky na linii.